Daniel Pochop je 19ti letý reprezentant České republiky v judu. S tímto bojovým sportem začal v útlém dětství a věnuje se mu tak již přes 12 let. Na svém kontě má velkou řadu úspěchů jako několikanásobný titul mistra republiky, medaile z evropských a světových pohárů a 9. místo z Mistrovství Evropy. Ač ho judo zpočátku úplně neuchvátilo, i s pomocí rodičů vydržel a vybudoval si k němu srdečný vztah. V současné době patří mezi českou a světovou špičku ve své kategorii a sní/plánuje velké věci. Jak a na jakou soutěž se Dan momentálně připravuje, jak vidí svoji budoucnost a co dělá ve volném čase? Nejen to se společně dozvíme v tomto rozhovoru 👇
Na rozjezd začneme s trochu otřepanou otázkou. Jak ses vůbec dostal k judu?
K Judu mě přivedl můj taťka, který ho v mládí dělal také. A přihlásil mě, protože jsem byl dost neposedný až hyperaktivní dítě. Jinak s judem jsem začínal v menším oddíle ve Žďaře nad Sázavou a pamatuju si, že začátky byly velmi těžké a nechtěl jsem do juda úplně moc chodit. Každopádně naši mě hodně podporovali, až trošku nutili abych dodržoval docházku a dnes jsem jim za to vděčný.🙏🏽
Jaký je tvůj největší úspěch, respektive jakého úspěchu si nejvíce ceníš?
Mezi mé úspěchy samozřejmě patří tituly mistra ČR, 9.místo na ME v dorostencích a nejvíc si asi vážím medaile ze světového poháru ze Španělska, kde jsem vyhrál svou první zlatou medaili ze závodů takové úrovně. Medaile si vážím o to víc, protože při finálovém boji jsem si roztrhl obočí a vypadalo to, že mě rozhodčí už nepustí dál. Nakonec mi to doktoři pečlivě zavázali a v Golden score jsem dokázal zápas dotáhnout do konce a vyhrát. Hned po přebrání medaile jsem jel s trenérem do nemocnice, kde mi na obočí krásná paní doktorka udělala 9 mašliček. 😁
Jaké máš v judu cíle?
Mojí nejvyšší metou a cílem, asi jako u každého vrcholového sportovce, je Olympiáda. Ovšem za tím stojí ještě hodně tréninků a dřiny.
Kde vidíš Daniela Pochopa za 5 let?
Kde vidím Dana za 5 let?
Toť otázka. Upřímně ani nevím. 5 let je docela dlouhá doba a dá se za ní udělat velký kus práce. Momentálně jsem tento a ještě další rok v juniorské kategorii, tak asi, abych se minimálně stejně dobře zapsal i v kategorii mužů s ideálně ještě lepšími výsledky. Pevně doufám, že se mi to povede a pak se třeba konečně dočkám i toho, o čem sní každej sportovec.
Zaregistroval jsem, že si pár měsíců zpět absolvoval strongmanskou soutěž a rovnou jí ovládl. Jak ses k této disciplíně vůbec dostal a je možné, že tě v ní uvidíme startovat častěji?
Mezi judisty i kamarády jsem známý trošku jako „fitnesák”.😅 Ve svém volném čase chodím hodně rád do posilovny. Trávím tam hodně času už jenom kvůli tomu, že chci vypadat dobře, ale i kvůli tomu, že mi to dost pomáhá v judu. Mám proti většině soupeřům silovou převahu a to je můj styl. Ke strongmanským závodům jsem se dostal díky pozvánce od Jiřího Tkadlčíka, který shodou náhod i tyto závody pořádal. Poprvé jsme se setkali na AIM talku, kde mě Jirka pozval k sobe do Přerova do Chrámu síly na trénink. Nabídku jsem s radostí přijal, protože to byla pro mě velká challenge zkusit něco nového a zároveň něco co mě baví. Trénink v Chrámu byl naprosto skvělý. Jirka mi ukázal spoustu disciplín z jeho sportu, skvěle vysvětlil techniku a musím říct, že je opravdový mistr. Poté přišla nabídka na závody, kdy mi Jirka udělil divokou kartu ve váhové kategorii do 75 kg. Pár dní jsem se ještě rozmýšlel, jestli to mám zkusit nebo ne. Neměl jsem ale co ztratit, takže jsem šel do toho. A ejhle, urval jsem zlatou placku. Byl to pro mě jeden s nejvíce užitých dnů a stále na něj rád vzpomínám. Pokud se mi naskytne někdy v budoucnu stejná možnost, určitě si to rad zopáknu.
V současné době máš před sebou Mistrovství Evropy juniorů. Jak se na tuto soutěž, vzhledem k aktuální pandemické situaci připravuješ?
Mistrovství Evropy se koná 5.11 v Chorvatsku. Tato soutěž je pro letošní rok brána jako vrchol naší sezóny. Abych byl upřímný, tak jsem rád, že celý rok tréninkové přípravy nebyl úplně zbytečný. Ale na jednu stranu jsem pěkně nas*any na situaci, co se kolem toho děje kolem u nás. Když nám zakázali trénovat u nás na sportovištích, tak jsme odjeli do Maďarska na soustředění, kde si myslím, že příprava proběhla kvalitně. Každopádně celý rok (tedy do té doby, než nastaly opatření) jsme trénovali o sto šest a to si myslím, že je důležitý. Budu doufat, že se nemýlím a nějakou placku přivezem.
Tak držíme palce, ať se zadaří. Na závěr jedna štiplavější otázka. Jaký máš názor na současný hype okolo MMA a je možné, že tě třeba někdy uvidíme v oktagonu pod pravidly MMA?
Můj názor na MMA je kladný. Tento sport i spoustu věcí kolem toho mě láká a i se mi líbí. Každopádně do juda jsem tak zapálený a miluju ho tak, že v tuto chvíli nepřipadá v úvahu přejít. Jak jsem řekl, cíl v judu je jasný, a pokud by se mi tento sen splní, tak teprve pak můžeme přemýšlet o nějakým experimentování.😀 Jinak MMA pravidelně sleduju, sleduju i pár mých oblíbených bojovníků a rozhodně kdyby se mi naskytla příležitost pouze si to zkusit a zatrénovat, tak se nebudu bránit a s radostí si to vyzkouším.
Super, to je vše. Děkuju za rozhovor a přeju hodně štěstí ve sportovním i osobním životě. Pokud chceš někomu poděkovat nebo něco vzkázat, teď je ten správný čas.
Poděkovat bych chtěl určitě všem, kteří mi v tréninku a v přípravě na závody pomáhají. Ale v první řadě bych chtěl poděkovat hlavně rodičům, protože bez nich bych nebyl tam kde jsem teď. Judo mě naučilo spoustě věcem, nejenom se prát. A dále to jsou určitě mí trenéři, kamarádi a sponzoři: Syntech, IamCBD, AIM sport a Drwitt.
Děkuji za skvělou příležitost, být součástí tohoto rozhovoru a přeju všem pevné zdraví v tomto nepěkném období. 🙏🏽
Pokud chcete sledovat Danovu cestu (třeba až na olympijské hry), jeho 📷 INSTAGRAM bude tím správným místem.
