Lucie Vacová je českou zápasnicí MMA, Grapplingu a K-1. Zhruba před měsícem zaznamenala svůj asi největší úspěch, když na amatérském Mistrovství světa v Bahrainu předvedla vynikající výkon a získala bronzovou medaili. Jak tento úspěch vnímá a hodnotí? 👇
Jak ses dostala k MMA potažmo k bojovým sportům?
Dlouhou dobu jsem byla typický kecálek u půllitru. Neustále jsem povídala o tom, jak jsou bojové sporty úžasné, až mi jednou kamarád dal nabídku, kterou jsem nemohla odmítnout – jít na nábor na thaibox. Kde jsem na prvním tréninku umřela asi 3x a po cestě ze schodů mi „vypínaly“ nohy.
U MMA jsem skončila vlastně omylem. Po téměř tří měsíční přípravě na zápasy – kdy byl krušný podzim – tzn. 3 gala v rozmezí měsíce – tak jsem potřebovala trošku „oraz“ a odpočinout si. Což v mém jazyce znamenalo jít dělat něco co neumím a nevadí mi to. Takže jsem se najednou ocitla na MMA v roztodivných pozicích a totálně nechápající kde mám ruku, nohu a kdo a proč mi ji chce urvat. A pak mi to „urvalo“ srdce a bylo.
Jak ses na Mistrovství světa připravovala?
V běžném provozu se snažím být na tréninkách každý den, když to práce dovolí. V rámci přípravy se samozřejmě zvýšil počet tréninků v týdnu a jejich složení. Přidali jsme zase nějaký grappling, lapy, běhání (fuj). Ale i tak to asi bylo furt tak trošku na punk.
Jaká pro tebe byla nejtěžší část přípravy?
Hmmm, jídlo. Hrozně ráda žeru… Pizza, italská kuchyně, hromada sýrů… Nejtěžší část byla tedy úprava jídelníčku a postupné hubnutí do bantamu. V provozu jsem 66 i když letos to bylo o trošku víc, na zápasy hubnu pokaždé na 60 – 61, ale nikdy jsem ještě nemusela držet váhu takhle dlouho – od odletu (sobota) až po den, kdy jsem vypadla (čtvrtek). A hned v závěsu za tím samozřejmě práce s hlavou – s kterou je to víc než náročné.
Jak hodnotíš průběh turnaje?
Za mě byl turnaj paráda. Vyjma ne-úplně dobře zorganizovaného prvního vážení si jinak nemám na co stěžovat. Organizace super, skvělá starost doktorů (o tom vím svoje), cutmanů a vůbec, cokoliv člověk potřeboval, nebyl problém to zařídit. I plavčíci mi sehnali led na oteklé oko asi za 2 minuty.
Pokud bych to měla hodnotit sama za sebe a jak sem se u toho cítila… Bavilo mě to, na akci takového formátu jsem byla prvně v životě a opravdu jsem si to užila. A to nejenom díky ostatním zápasníkům, ale i díky trenérům a realizačnímu týmu – klobouk dolů za to, co tam s náma přežili a odvedli za práci (vždycky si vzpomenu na hlášku ze Slunce, seno – s timhle materiálem do Evropy? – proto jsme jeli radši do Bahrainu). Jejich práce a fungování bylo perfenktní.
Jak se ti daří skloubit bojové sporty a práci?
Mám hodně benevolentního šéfa, který má v bojových sportech zálibu také, takže moje občasné útěky na dopolední tréninky, nebo dovolené na různé sportovní kempy zatím zvládá docela dobře. Občas mi přijde, že je z toho nadšený víc než já. Ale každopádně i na amatérské úrovni je to… trošku tetris poskládat to, aby se to dalo zvládnout.
Co máš teď v plánu?
No… Pizzu už sem si dala, pivo taky… Takže něco na co se docela těším – tzn. vrátit se zpět do tréninku I když trošku „simulat level“ díky prasklé očnici, co jsem si přivezla jako suvenýr z Bahrainu. A pak tedy samozřejmě zpět do klece.
Jaké jsou tvé cíle v MMA, respektive v bojových sportech?
Pro mě hrozně vtipná otázka, protože ty cíle se tak nějak neustále posouvají… Po prvním tréninku thaiboxu byl můj největší vytyčený cíl umět kopnout do pytle… Pak dostat se na trénink pokročilých… Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla mít třeba zápas… Nebo reprezentovat ČR na MS… Samozřejmě bych se ještě v téhle „pohádce“ chtěla někam posunout, ale zatím nebudu přeskakovat kapitoly a uvidíme, co bude v té další.
Kde vidíš Lucku Vacovou za 5 let?
Koukat až takhle daleko? Radši nějakou logaritmickou rovnici bys tam neměl? No, já doufám, že dělající stále to, co mě baví – tzn. MMA. A doufám, že kolem sebe budu mít stále stejné uskupení bláznů, jaké mám aktuálně a s tím to může být kdekoliv. Ale furt se to bude točit kolem tatami a klece. Tím si sem jistá.
Gratuluji k obrovskému úspěchu a děkuji za rozhovor 🙂 Pokud chceš někomu poděkovat nebo něco vzkázat, teď je ten správný čas.
I tohle můžu? Chci poděkovat všem, co se mnou tuhle cestu nějakým způsobem prošli a snesli moje holčičí moresy a špatné dny a tak. Ať už to byly trenéři, sparingové, nebo kolegové v práci – vlastně celá tahle sportovní rodina, které si neskutečně vážím. Všichni si zaslouží propustku rovnou do nebe Ale teda espešl si troufnu… Jiří Strašák – za to, že vždycky věří, i když já ne, za jeho neustálou a neskutečnou podporu. A Jakub Kuchař – který si toho se mnou na lapách odtrpěl víc než dost… a ještě odtrpí a taky věří… i když opět nevím proč…
Pokud chcete Lucku sledovat, podpořit nebo něco podobného, její INSTAGRAM 📸 bude tím správným místem 🙏🏼
Zdroj fotografií: Facebook.com/finitolacomedia
